Od spojeneckých náletů na Plzeň uplynulo právě 70 let

Sdílet článek na:

FacebookGoogle


Od spojeneckých náletů na Plzeň uplynulo právě 70 let

Nad ránem, kolem čtvrté hodiny, 17. dubna 1945 se nad potemnělou Plzni už poněkolikáté za dobu okupace rozezněly výstražné sirény, které ohlašovaly letecký poplach. Našlo se jistě mnoho těch, kteří si říkali, že se bude jednat o poplach planý. Ale to tentokrát bohužel nebyla pravda. Výsledkem dvacetiminutové totální destrukce, kterou mělo na svědomí 222 bombardérů typu Lancaster, bylo shození 891 tun bomb a 5 tun zápalných bomb. Některé bomby měly být údajně spojené řetězy, aby jich dopadlo víc na jedno místo. Byly zničeny desítky kilometrů kolejí, tisíce vagonů, 80 lokomotiv, nádražní depo a mnoho dalších budov. Na budovu nádraží dopadly také dvě bomby. Jedna pohnula obrovskou kopulí nádražní budovy a druhá propadla až do nádražního krytu, kde zahynulo 350 železničářů a civilních cestujících. Zásah dostal i právě projíždějící vlak s municí, který mohutně explodoval. Přesné počty obětí nejsou známé, ale odhaduje se, že zahynulo 850 lidí. Ne všechny pumy dopadly na nádraží. Vinou lidského faktoru byly hranice bombardovaného území posunuty a nálet zasáhl i okolní obytné čtvrti. Bylo zničeno mnoho civilních domů: městská jatka, dělnická čtvrť zvaná Cikánka byla totálně zničena. Bomby dopadly i na nedalekou čtvrť Doubravka a její část Letnou, i do plzeňského pivovaru.

Právě v den, kdy Plzeň zažila nejtěžší bombardování za celé období 2. světové války, se pravidelně konají pietní akty na sídlišti v Sousedské ulici a u zasaženého krytu v Jateční ulici. Zde se kromě oficiálních představitelů města a čtvrti Doubravka setkávají pamětníci a očití účastníci této tragédie. Nikdy proto není nouze o dojemné příběhy těch, kteří pár dní před koncem války ztratili svoje nejbližší.

V Jateční ulici vyprávěla pamětnice, že nálet byl tak zdrcující, že z jejich domu, ani z domů okolních, nezbylo téměř nic. Ráno, po příchodu z krytu poznali místo svého domova pouze podle ložního prádla, které se jako zázrakem jediné zachránilo a dalo se identifikovat. Stejně tak dobře si dodnes pamatuje zvuk klapajících dřeváků, které měli na nohou snad všichni, kteří té noci prchali v jejím okolí do krytu. Ještě po tolika letech prý slyší jejich typický zvuk. Pan Krákora, který bydlel v době náletu v Revoluční ulici, ukazoval přítomným fotografie, které měl po rodičích. Sám jako malý chlapec spojenecké bombardování zažil. Pamětnice paní Volfová – Kolorosová patří mezi hlavní aktivisty, kteří mají zájem o otevření zasaženého krytu v Jateční ulici, o kterém jsme psali v loňském článku, a o exhumaci těl tam pohřbených. I ta zde měla několik fotografií, jež ukázala i pro televizi ZAK, která oba pietní akty natáčela.  

 Tahle tragédie měla bohužel hned další den svoje pokračování. Americké bombardéry provedly18. dubna 1945 nálet na Škodovy závody, jednu z největších zbrojovek, která vyráběla pro německý válečný průmysl. Vinou nepřesného shozu pum však byla bombardována plzeňská čtvrť Slovany. Zabito a zraněno bylo kolem sta civilistů, zcela zničeno bylo 50 domů. Památník těmto obětem stojí od loňského roku na křižovatce ulic Olšová, Kaštanová a Květná.

Spojenecké nálety na Plzeň přinesly smutek i do blovických domácností. Při náletu 17. dubna 1945 zahynuly Anna Holá a její dcera Jitka, která se do Plzně provdala. Tato událost je ještě smutnější o skutečnost, že svatbu oslavila teprve deset dní před smrtí. Z krytu přežily pouze dvě osoby – majitel domu a manžel Jitky Václav Rund. Při náletu 20. prosince 1944 zahynula další blovická rodačka Marie Komorousová. I tato událost je smutná hned nadvakrát – Marie oslavila deset dní před smrtí svoje devatenáctiny. A jak datum náletu napovídá, zemřela čtyři dny před Štědrým dnem. 

Blovické oběti nejen tohoto náletu najdete : odkaz

Fotografie od pamětníka pana Krákory a paní Volfové – Kolorosové : odkaz

Památník obětem na Slovanech 18.4.1945: odkaz

Fotografie z pietního aktu 17.4.2015: odkaz

Záznam z pietního aktu 17.4.2015: odkaz

Odkaz na starší setkání:  odkaz

Odkaz na starší setkání:  odkaz