Páter František Ferda – uplynulo právě sto let od jeho narození

Sdílet článek na:

FacebookGoogle


Páter František Ferda

31.3.1915 – 7.7.1991

V úterý posledního března 2015 uplynulo právě sto let od narození významného léčitele P. Františka Ferdy. Protože se narodil nedaleko Spáleného Poříčí, připravili tamní občané k tomuto významnému jubileu slavnostní mši, posezení s Ferdovými přáteli a byla mu na domě s pečovatelskou službou odhalena pamětní deska. František Ferda – to byla osobnost s mimořádnými schopnostmi, kterých se mezi námi vyskytuje pramálo. Jak na to upomíná i motto vzpomínkové akce: „Nadán darem pomáhat lidem v nemoci zasvětil svůj život tomuto poslání.“

Foto ze vzpomínkové akce 31.3.2015 – Infocentrum Spálené Poříčí

František Ferda se narodil 31. března 1915 na statku v Dražkovicích, které leží mezi obcemi Struhaře a Spálené Poříčí. Vyrůstal zde se svými sourozenci a dětmi dalších zaměstnanců statku. Jeho otec tu pracoval jako šafář. Vyrůstaly zde ale i děti panského kočího Václava Fialy a jeho manželky Anny. Jejich dcera Barbora byla o pouhé čtyři roky starší než František. Barbora se potom provdala do Šťáhlav a její syn se jako dospělý přiženil do Blovic. Jeho manželka se zase osobně s farářem Ferdou setkala, když si k němu šla pro radu ohledně vlastních nemocí a nemocí svých dětí. To se dá nazvat raritou, kdy v jedné rodině mají nezávisle na sobě dva lidé něco společného s Františkem Ferdou. Ten se od dětství zajímal o přírodu a byl aktivním hudebníkem. Výborně hrál na trubku i další nástroje, v Poříčí dokonce založil kvartet, se kterým tam i vystupoval. Vystudoval arcibiskupské gymnázium v Praze. Poté absolvoval bohosloveckou fakultu v Praze – Bubenči, a 29. června 1939 byl vysvěcen na kněze. Za války působil jako kaplan v Mýtě a Petrovicích u Sedlčan. Dne 16. února 1951 byl zatčen na farnosti v Nechvalicích a uvězněn. Vystřídal vězeňské cely v Ostravě, Opavě, Mírově, Jáchymově, Leopoldově, Valdicích i na Borech. Po propuštění dne 11. května 1960 pracoval jako dělník v plzeňských pivovarech na postu bednáře. K pastorační činnosti mu bylo povoleno vrátit se až o osmnáct let později. Působil jako duchovní správce u řeholních sester v domově důchodců v Újezdci u Klatov. Ve vězení objevil své mimořádné schopnosti a tak se kromě práce pro církev věnoval i svému druhému poslání. Měl jasnovidné schopnosti – podle jeho slov zděděné – a ty využíval k léčení nemocných. František Ferda dokázal stanovit diagnosu pacienta i na vzdálenost stovek kilometrů. Navíc dotyčného nemusel vůbec vidět osobně, stačilo přinést jeho fotografii nebo dokázal vše potřebné vyčíst i z dopisu nemocného a mnohdy stačila i rukou psaná kartička s osobními daty, někdy pouhé soustředění. Když se na dotyčného soustředil, během minuty se mu na tváři objevil úsměv, který prozrazoval, že vidí jeho zdravotní stav "jako na dlani". Poté začal zapisovat údaje. Prováděl maximálně třicet diagnóz denně. "Mám pocit, jako bych ze sebe vyslal paprsek zelené barvy, který se rychle klikatě pohybuje, a pak se naráz zastaví. Tak dojde k mému spojení s tím člověkem,“ popsal před lety Ferda svoji specifickou diagnostickou metodu. Během svého života provedl kolem 80 000 diagnóz.

V knize “Život bez smokingu“ popsal Bohumil Hrabal svou návštěvu u Pátera Ferdy. Popsal i údiv malíře Jiřího Anderleho, který jej doprovázel, nad tím, jak mohl kněz vědět o naftových kamnech, která má pár měsíců doma a jež byla podle něj příčinou mistrových potíží.

Spisovatel se o farářových jasnovidných schopnostech přesvědčil také: "Jak můžete nosit barvu, která vás zabíjí?" Tím Ferda narážel na jeho šatník, který sice nikdy na vlastní oči neviděl, ale věděl, že je plný hnědých obleků.

V polovině 70. let zahájil dlouholetou spolupráci s PhDr. Zdeňkem Rejdákem, který s ním prováděl mnoho cílených diagnostických experimentů.

Ferdovo umění mohli ověřit i světoznámí badatelé v oboru psychotroniky na dvou světových kongresech a během několika návštěv v Moskvě. Ruští lékaři opakovaně potvrdili, že vždy šlo o naprostou shodu Ferdovy diagnózy s výsledky souběžně prováděných biochemických vyšetření.

Farářovy ojedinělé jasnovidné schopnosti tak kromě jiných potvrdili Američané J. G. Pratt a Stanley Krippner nebo Japonec Toshia Nakaoka.

Je nějaké vysvětlení těchto výsledků?

Tajemství spočívá v mysli. Ferdovi se zřejmě podařilo podřídit si a i částečně využít svou mysl. Náš mozek má nesmírnou kapacitu, kterou nevyužíváme. F. Ferda byl člověk, který uměl využít nějakou část mozku, kterou mi normální smrtelníci využít neumíme.

Kromě toho se velice důkladně zabýval bylinkářstvím, shromažďoval recepty ze starých knih a rozvíjel je podle vlastních hledisek a zkušeností.

O tom, že jeho léčba skutečně pomáhala, svědčily fronty nemocných, stojící před jeho bytem často od čtyř od rána, a to včetně nejvyšších představitelů tehdejšího režimu. Během léčitelského působení jej navštívilo na sto tisíc lidí. V roce 1980 se přestěhoval do Sušice. Od tohoto okamžiku, prakticky až do posledních dnů jeho života, nastala pro něho neúnavná služba trpícím a nemocným.

O jeho úspěšné diagnostice a léčbě se osobně přesvědčili i někteří lidé z Blovic, kteří faráře vyhledali a poprosili o pomoc. Jeden muž se za Ferdou vypravil do Sušice, protože si lékaři nevěděli rady s dýchacími potížemi jeho syna. Vzal s sebou jeho fotografii a na faráře si počkal v kostele po bohoslužbě. Ferda po zhlédnutí fotografie prohlásil, že chlapci dokáže pomoct a nadiktoval muži recept na bylinkový čaj, který se měl nemocnému pravidelně podávat. Skutečně léčba zabrala a chlapec se uzdravil. Muž měl však s sebou ještě jednu fotografii, a to svého bratra, který měl nějaké drobnější zdravotní potíže. Když Ferda jeho obrázek spatřil, zbledl a prohlásil, že tomu už nikdo nepomůže. Dotyčný člověk opravdu v krátké době zemřel.

Další Blovičák zažil neuvěřitelné jasnovidné farářovy schopnosti díky svým příbuzným. Ti měli dceru, která měla neustále kašel a dýchací problémy. Na radu lékařů vyzkoušeli rodiče úplně všechno, absolvovali bezpočet vyšetření, dokonce se i přestěhovali na hory, aby měla dcera čistější vzduch. Nic nepomohlo, potíže se vždy zlepšily jen krátkodobě a po čase propukly opět v plné síle. Bezradní tedy vyhledali Ferdovu pomoc. Ten je svou diagnózou udivil. Řekl jim, že dcera má nepatrnou dírku v žaludku a unikající žaludeční šťávy dráždí dívku ke kašli. Doporučil tedy rodičům, aby nechali vyšetřit dceři žaludek. Když tohle přednesli lékařům, nechtěli vyšetření provést, protože se jim zdálo zbytečné. Na naléhání rodičů se nakonec k vyšetření odhodlali a co nenašli? Ke svému překvapení objevili v žaludku dírku. Po drobném chirurgickém zákroku se děvče zcela uzdravilo a problémy s kašlem a dýcháním se už nikdy neobjevily.

Ferda dokázal “předpovědět“ u dítěte, jaké zdravotní problémy bude mít v dospělosti. O tom se přesvědčil na vlastní kůži další občan z Blovic. Jeho matka se u faráře stavila na návštěvě spolu s řádovými sestrami z domova důchodců v Žinkovech, které se v domově staraly o staré lidi. Sestry jezdily za farářem nejen na návštěvy, ale Ferda pro ně pořádal i pravidelné bohoslužby, protože v Žinkovech měly k dispozici jen malou kapličku na každodenní modlitby. Občas za nimi dojížděl i blovický farář Melka. V Žinkovech také pěstovaly různé bylinky a s Ferdou nejspíš konzultovaly, jak je nejlépe podávat nemocným z domova důchodců. Vrchní sestra Stanislava za ním jednou matku našeho dalšího Ferdova pacienta vzala s sebou. Syn často trpěl angínami a matka doufala, že jí farář poradí, co s tím. Farář napsal recept na čaj, který obsahoval kmín, fenykl, anýz, eukalyptový olej, dubovou kůru (ne ledajakou, musela být přesně určitého stáří, jinak nebyla léčivá) a další přísady. Čaj byl chuťově odporný, ale angínu dnes už dávno dospělý pacient znovu nikdy nedostal. Podle fotografie mu Ferda ještě předpověděl, jakými neduhy bude v dospělosti trpět a také mu vypsal potraviny, které mu budou škodit, a měl by se jich tedy vyvarovat. Bylo to hlavně kakao, čokoláda, jádra ořechů a jižní ovoce, proti kterému byl Ferda celkově vysazený. Recept i ostatní pokyny psal Ferda na psacím stroji. A při odchodu se farář matce jen tak mezi řečí zmínil, že její dceři, která má nedomykavou srdeční chlopeň, pomůže pití odvaru ze strouhaného kokosu. Matka z toho byla velmi překvapená, ale dceři odvar připravovala. Ferdova prognóza se po dceřině vyšetření potvrdila, chlopeň se k překvapení lékařů vyspravila. I když by se podle uvedených příkladů mohlo zdát, že Ferda vše vyřešil bylinkami, není to tak úplně pravda. Vůbec se nevyhýbal klasické medikamentózní léčbě lékařů a naopak ji mnohdy svým pacientům doporučoval.

Jak byl Ferda úspěšný v pomoci druhým, tak měl problémy s vlastním bratrem, které za života vyřešit nedokázal. Jeho bratr se jmenoval Václav a dlouhou dobu bydlel v Přešíně, odkud se posléze přestěhoval do Rokycan. Oba bratři si nerozuměli a nestýkali se. Vinu na tom měly odlišné názory a pohledy na svět. František Ferda zasvětil život církvi, Václav Ferda byl stoupencem revolučních myšlenek. V dospělosti se setkali pouze jednou. Václavova manželka onemocněla a ten požádal svého bratra o pomoc. František svému bratrovi kladl na srdce, že jeho manželka v žádném případě nesmí jít na operaci. Bratr ho ale neposlechl a jeho žena záhy zemřela. Pak se bratři už neviděli.

Páter František Ferda zemřel v neděli 7. července 1991. Dne 16. července byl pochován na sušickém hřbitově za masové účasti vděčných pacientů. Jeho mimořádnou obětavou činnost vysoce ocenil v kondolenčním dopise František kardinál Tomášek. To, co Ferda předváděl, se dá přirovnat k zázrakům. Katolická církev o jeho kvalitách věděla. Možná by si Ferda zasloužil z její strany většího uznání. Mnohdy se církev snaží dokázat, že někdo udělal nějaký zázrak (např. někoho zázračně uzdravil), aby mohl být blahoslavený a pak svatořečený. Ferda toto prokazatelně prováděl a existuje na to mnoho ještě žijících svědků, kteří by to ochotně dosvědčili. Nestálo by za to, aby církev zvážila, jestli by mu nemohla tímto způsobem vzdát hold a ocenit tak jeho schopnosti?

 

Páter František Ferda

Starší fotografie:

František Ferda – právě mu bylo půl roku

Panský kočí pan Václav Fiala s rodinou. Opřená rukou  u dveří  Barbora Fialová – Ferdova kamarádka z dětství

Instalování první pamětní desky. Vpravo Jaroslav Kotora

Zprava Václav Kořínek, Pavel Čížek a Jiřina Konarovská

Kanovník Václav Kořínek