Atentát na kata českého národa

Sdílet článek na:

FacebookGoogle


Dne 27. května 1942 provedli dva členové výsadkové skupiny Antropoid Jan Kubiš a Josef Gabčík atentát na Říšského protektora Reinharda Heydricha. Jeho smrt český národ draze zaplatil. Vede se mnoho sporů, zda Hendrichova smrt nebyla vykoupena příliš draze. O okolnostech přípravy atentátu, o atentátu samotném a o tom, co po něm následovalo se spoustou zajímavých a málo známých informací si můžete přečíst na této adrese: ODKAZ

V našem článku vám přinášíme dva krátké příběhy pamětníka z Prahy, který se s námi opět podělil o svoje vzpomínky.

Za Heydrichovy vlády se prováděla na školách měření lebky a hledal se typ "nadlidské rasy“. Později se zjistilo, že v Čechách je více lidí vykazujících znaky "nadlidské rasy“ než v samém Německu, a to více jak 20%.

Po atentátu  chodila po škole jakási kontrola (nějací chlapi v civilu), kteří hovořili se žáky a tahali z nich názory jejich rodičů na provedený atentát. Mluvili velice příjemně, aby získali důvěru dětí. Naštěstí většina jich byla natolik uvědomělá, že  nic neřekla, a to ani o poslouchání cizího rozhlasu, což se trestalo káznicí nebo i smrtí. Náš pamětník byl svědkem, že někteří žáci z jiných tříd se podřekli a již je nikdy nikdo neviděl. Říkalo se, že jejich rodiny byli zastřeleny nebo odvedeny do koncentračního tábora.

Národní památník hrdinů Heydrichiády.

Stejně krutý osud potkal i tisíce dalších Čechů, po Hendrichově smrti si nikdo nemohl být jist životem. Všechny osoby starší 16 let musely být policejně přihlášeny. Kdo tak neučinil, měl být zastřelen. Nad celým protektorátem byl vyhlášen výjimečný stav. Však i občané našeho města pocítili nemilosrdnou trestající ruku Němců. Dne 6. června 1942 v časných ranních hodinách provedlo ve všech domech v Blovicích německé vojsko prohlídku. Pátralo se po osobách, které by měly něco společného s atentátem, po zbraních a letácích. Nic závadného se však nenašlo, a proto nedošlo k zatýkání. Dne 10. června 1942 (v den vyhlazení obce Lidice) bylo zatčeno a na plzeňské Gestapo převezeno 26 občanů z Blovic a z okolních obcí. Jednalo se o Viktora Beneše, Františka Blažka, Jana Buršíka, Josefa Homana, Karla Homana, Rudolfa Homana, Jana Klementa, Karla Koleruse, Slavoje Kozáka, Gustu Kozákovou, Hynka Khodla, Bohuslava Kudličku (ze Ždírce), Růženu Kurzovou, Julii Paulovou, Jana Rádla, Františka Sýkoru, Jaroslava Šafaříka – Šafaru, Josefa Škořepu, Tomáše Šlégra, Karla Trubače, Josefa Úbla, Hynka Vágnera (z Hradišťského Újezda), Jana Vendla, JUDr. Annu Vítkovou, JUDr. Karla Záhoříka a Antonína Žídka. V těchto dnech, kdy platilo stanné právo, hrozila celému městu zkáza. Zatčení byli vězněni v Plzni na Borech a na gestapu, odkud se postupně do konce roku 1942 vrátili. Krátce po návratu však František Sýkora z Blovic a Hynek Vágner z Hradišťského Újezda podlehli útrapám věznění a zemřeli. Na paměť této události nás dnes upomíná lípa, která byla ze zahrady bývalého blovického učitele Jana Vendla přesazena jako pamětní strom do parčíku na Dubí. Vedle je pak pamětní deska s nápisem připomínajícím krutá léta 1939 – 1945. Ale o tom jsme už psali v jiných článcích.