Článek A. Oborného – Jak se žije v Blovicích

Sdílet článek na:

FacebookGoogle


Jak se žije v Blovicích

Chodím do těch prostor rád. Nejen kvůli přednáškám a konzultacím Univerzity 3.věku, kterou Penzion pro seniory ve Vlčicích pořádá, ale především kvůli lidem, se kterými se tam setkávám. Vedle personálu, který se věkově přirozeně mladší, jsou to ženy a muži, většinou překračující sedmdesátku, osoby, vyžadující zvýšenou péči kvůli zdravotnímu stavu, také osoby, které z různých osobních důvodů zde našly nový domov.

Proč si s nimi tolik rozumím? Důvodů je víc, za nejdůležitější považuji životní nadhled, většinou oproštěný od materiálních starostí, lidé zkušení z desetiletí prožitého života, kteří se již neženou za pozemskými statky, a pro které je vyšší hodnotou přátelský vztah, možnost vzájemné komunikace, lidé, kteří jsou vděčni za laskavý projev svých bližních či spolubydlících. Pravda, ne vždy a všude tomu tak je. Z vlastní zkušenosti vím, že v průměru na 5-6 osob kolem, se kterými si rozumím, se vždy najde osoba, kde tomu tak není. Platí to obecně-na Moravě, kde jsem se narodil, v Praze, kde jsem prožil čtvrt století, či v zahraničí po řadu let života. Zde, v Blovicích, kde žiji již 15 let, jsme se ženou našli druhý domov. Lidé většinou přátelští, město téměř bez průmyslu, zato řada pěkných domků, dobrá občanská vybavenost včetně polikliniky, gymnázia, krásného sportovního areálu či dopravního spojení. S dojetím sleduji pochodující děti s učitelkami mateřských škol, vpředu a vzadu svírající bezpečnostní terče a s oděvními prvky, zvyšujícími dopravní bezpečnost. Prostě, žije se nám tady dobře.