Článek A. Oborného – III. odboj

Sdílet článek na:

FacebookGoogle


K problematice III. odboje

 

V neděli jsem vynechal večerní program a věnoval se rozhlasové besedě na Radiožurnálu věnované atraktivnímu tématu současnosti – III. odboji, tedy přiznání výhod válečných veteránů, společenského ocenění a zvýšení důchodů osobám, které se aktivně, často se zbraní v ruce, postavily komunistům formou odboje. Vedle moderátorky p. red. Sedláčkové besedovali dva redaktoři, všichni tři jednoznačně pravicově orientovaní. Ptám se, kde je potřebná oponentura v tak citlivé a rozporuplné oblasti? Diskutující redaktoři komunisty nešetřili, vyjmenovali obvyklá klišé o 50. a 60. letech, poukázali na “hrdinný“ odboj opozice a jejich pronásledování. Nic dobrého jsme podle nich prostě neprožili, vše je třeba odsoudit. Jaksi (a jistě promyšleně a rádi) přehlédli, že se postavily dálnice, statisícová sídliště pro pracující, závody, byly úspěchy ve školství, kultuře i sportu, což i svět ocenil. Také nezmínili negativa současnosti – ekonomicko-finanční krize společnosti (korupce, kriminalita – zvlášť u mládeže, drogy), vysoká nezaměstnanost, inflace, drahota u nezbytných životních potřeb, doprav, energií, sociální stávky. Za tuto společnost tehdy opozice bojovala, v 50. a 60. letech dokonce se zbraní v ruce. Tomu chtěli komunisté zabránit. Za to by měla být opozice odměněna a měli bychom jim být vděčni?

Dnes, a to především ti dnešní komunisté, jsou vládou a sdělovacími prostředky osočováni, jsou návrhy na jejich zrušení. Ptám se tedy, co tak zlého KSČM provedla, co se jim mimo omšelých frází z minulosti stále vytýká? Tam by měli směřovat diskuze za účasti obou stran s předlohou věcných argumentů, tam by mohly sdělovací prostředky napravit svou pošramocenou objektivitu. To by ale také musely slevit ze své autocenzury.